Historie budovy

Vznik původního kláštera minoritů

Nejstarší dějiny tohoto místa jsou spojovány se vznikem původního kláštera. Řád menších bratří čili minoritů byl typický městský žebravý řád, vycházel z řehole sv. Františka z Assissi a jeho hlavním posláním byla misijní a kazatelská činnost. Klášter založil Beneš z Michalovic, jehož rod sídlil na hradě Michalovice a držel ve vlastnictví téměř celé dnešní Boleslavsko.Dobu vzniku původního kláštera nelze přesně určit, ale z nálezů lze usoudit, že se tak stalo v první polovině 14.století. Listina uchovaná na Michalovicích s datem 1354 se zmiňuje o tomto klášteře sv. Františka.

Husitské bouře - vypálení kláštera

Na jaře 1421 prošli Pojizeřím husité. Boleslavští vypověděli poslušnost své vrchnosti – Michalovicům a brány města otevřeli husitům v čele s Janem Žižkou. Klášter byl pobořen a vypálen.

Období největší slávy – Bratrský Řím

Po husitských válkách panovala po celém Boleslavsku značná náboženská svoboda. Vedle těch mála, kteří zůstali věrni katolické víře, byla většina obyvatelstva kališnická. Jednota bratrská, která tak výrazně duchovně ovlivňovala celý kraj, se do Boleslavi dostala záhy po svém vzniku.

Po smrti posledního pána z Michalovic zdědila rozsáhlý majetek Michaloviců jeho sestra Magdalena, provdaná za jednoho z nejpřednějších českých pánů Jana Tovačovského z Cimburka. Nový vlastník boleslavského panství byl kališnického vyznání a jeho náboženská snášenlivost ho vedla i k tolerování činnosti různých náboženských sekt, které v Čechách působily po husitských válkách. Právě on umožnil jednotě bratrské, která proslavila Mladou Boleslav i za hranicemi Čech, působit ve městě i v jeho okolí. Jednota bratrská, jejíž členové byli též nazýváni českými bratry, byla původně malou komunitou, jejíž počty příznivců a vyznavačů rychle narůstaly; především díky jejich důrazu na biblické ideály, kázeň, morálku, život v prostotě podle vzoru prvních křesťanů a popírání násilí.

Díky přízni Tovačovských získala jednota bratrská v roce 1496 zpustlý minoritský klášter. Bratří s pomocí zámožných členů a příznivců církve klášter obnovili, vybudovali si zde bratrský dům s hospodářským zázemím a dílnami, sbor jako shromaždiště věřících, špitál, školu a později i tiskárnu. Místo nazvali biblickým jménem „Karmel“,podle biblické hory ve Svaté zemi. Od časů bratra Lukáše stal se Karmel sídlem biskupů Českých bratří a to až do bitvy na Bílé hoře.

Bratrská škola

Bratrská škola je spojována se všestrannou osobností Lukáše Pražského, který se stal jedním z duchovních vůdců jednoty. Ten prosazoval aktivní účast bratří na veřejném životě, jeho zásluhou se rozšířila kulturní a vzdělávací činnost. Pro školu napsal a nechal vytisknout na Karmeli pozoruhodnou učebnici Otázky dětenské. Nejmladší děti se v této škole učili čtení, psaní, katechizmu a duchovnímu zpěvu. Dospělejší chlapci, s nimiž se počítalo pro službu v jednotě, pak studovali navíc latinu, řečtinu, hebrejštinu a němčinu. Českému jazyku se začalo na vysoké úrovni vyučovat po roce 1571, když Jan Blahoslav vydal svou Gramatiku českou. Vedle Lukáše Pražského a Jana Blahoslava se o rozkvět boleslavské bratrské školy zasloužili i další významní představitelé jednoty, Jan Augusta a biskup Jan Kalef.

Bratrská tiskárna

(budova ve stejném stylu naproti)

Aby se bratří mohli lépe bránit proti všem nepravdám a obviněním a aby zásady víry a svá stanoviska mohli lépe šířit mezi veřejnost, chopili se moderního technického prostředku, jakým byl knihtisk. Zprvu využívali tiskárnu v Litomyšli nebo v Norimberku, zde se vyučil a později se stal i společníkem Mikuláš Belha či Kulha / správná podoba není jasná/ - známější pod jménem Klaudián. Ten pocházel z Žatecka a zprvu působil v Mladé Boleslavi jako lékař. V Norimberku připravil k vydání i několik českých spisů, rovněž díla Lukáše Pražského či první česká ilustrovaná odborná kniha Kniha lékařská, ktará slove Herbář aneb Zelinář. V Norimberku vyšlo v roce 1518 nejznámější Klaudiánovo dílo – první tištěná mapa Čech (měla ještě sever směrem dolů).

Klaudián zřídil v roce 1518 v domě na protější straně tiskárnu, a tak se stala Mladá Boleslav prvním venkovským městem, kde byl postaven dřevěný vřetenový lis, který umožnil jednotě tisk map a knih v českém jazyce. Prvním boleslavským tiskem byl Nový zákon. Tiskla se díla duchovní a polemická Lukáše Pražského (Spis o spravedlnosti, O původu církve svaté), samotným Klaudiánem sepsaná lékařská příručka Zpráva a naučení ženám těhotným a babám pupkořezným a další, převážně teologické a filosofické spisy. Výtisky měly pečlivou úpravu s dřevořezbovými ilustracemi Vaňka Kováře. Tiskárna byla později přemístěna na Podolec.

Sbor

Z Mladé Boleslavi šla korespondence do celé Evropy, čelní představitelé církve si dopisovali s takovými osobnostmi reformace, jako byl Luther, Kalvín aj. Tehdy byla Boleslav nazývána bratrským Římem či Jeruzalémem nad Jizerou; sídlili zde bratrští biskupové a členové jednoty byli běžně známi jako boleslavští bratři. Sbor na Karmeli už nepostačoval, a tak byla započata stavba nového sboru za vydatného finančního přispění Arnošta z Krajku. Stavěl se 10 let formou bratrské pospolitosti, i tajně v nočních hodinách.

Na Velký pátek roku 1554 byla otevřena velkolepá stavba italského mistra, slavnostního otevření se zúčastnilo na 15 000 lidí (počet obyvatel Mladé Boleslavi dosáhl tehdy 3 000, což jej řadilo k nejlidnatějším českým městům).

Život bratrské komunity byl častokrát přerušován v závislosti na celé vojenskopolitické situaci v celé zemi. Čeští bratři, ač ochraňováni Krajíři, byli čas od času persekuování, označováni za kacíře či pikarty a museli město opustit. Sídlem biskupů však zůstává až do bitvy na Bílé hoře roku 1620. Po porážce českých stavů proti Habsburkům byli Boleslavští bratři nuceni odejít ze země a sbor byl definitivně uzavřen. Do emigrace odešel z Moravy i jejich poslední biskup Jan Amos Komenský. Obyvatelstvo Čech muselo přestoupit ke katolictví.Přes Mladou Boleslav se přehnaly vlny válečného ničení a běsnění, které znamenaly konec slávy bratrské Mladé Boleslavi. Po roce 1620 klášter a škola spustly.

Piaristické gymnasium

V roce 1650 koupil kosmonoské panství nejvyšší purkrabí z českého království Heřman Jakub Černín z Chudenic. Po jeho smrti převzali Kosmonosy vzdálení příbuzní téhož rodu. Vláda Černínů znamenala pro Kosmonosy pravé požehnání a městečko se dostalo na vrchol slávy. Kromě stavební činnosti se Černínové zabývali i myšlenkou zřídit vyšší vzdělávací ústav. Sláva bratrského školství v blízké Mladé Boleslavi dávno pominula a město na lepší ústav nemělo prostředky. A tak Černínové roku 1688 nechali ke kostelu přistavět klášter s kolejí pro studenty a již téhož roku počali piaristé s výukou v novém gymnáziu.

V této době zde studovali významní barokní hudebníci Jiří Ignác Linka, Antonín a František Bendovi, František Brixi.

Vyučovacím jazykem byla v prvních dvou třídách čeština a němčina, od třetí třídy latina. Hlavními předměty byly náboženství a latina; vyučovalo se rovněž řečtině, matematice, dějepisu, zeměpisu, počátkům fyziky a přírodopisu. Jazyky se vyučovaly s velkým úspěchem podle zásad J. A. Komenského. Nejlepší žáci byli odměňováni pozlacenými nebo postříbřenými medailemi a zapsáni do knihy cti. Špatní a neukáznění studenti se sami museli zapsat do obávané „černé knihy“. Na významné dny ve školním roce byly nacvičovány divadelní hry a koncerty. Úroveň tohoto ústavu se pronikavě odlišovala od stavu všeobecného školství.

Od dob tereziánských a josefinských se začíná pozvolna obnovovat bezmála již zapomenutá tradice boleslavského školství. Na opětovnou žádost představitelů města bylo dekretem císaře Josefa II. z roku 1784 přemístěno gymnázium z Kosmonos do Mladé Boleslavi, ačkoliv se kosmonoští piaristé přestěhování bránili. Město Boleslav přestavělo bývalou bratrskou školu, tato dispozice je zachována dodnes. Vyučovacím jazykem byla i zde nejprve němčina, ale potřeba českého jazyka znalých úředníků si v roce 1817 vynutila nařízení, aby na gymnázia v českých městech byli dosazováni pouze profesoři ovládající češtinu.

Dlouho se vyučovalo v této budově, ta však byla značně poznamenána stopami času a nevyhovovala již školní výuce. Proto město začalo roku 1865 se stavbou nové budovy. Nová budova na Komenského náměstí byla slavnostně otevřena roku 1868.

20. století

V opuštěné budově byl umístěn nejprve chudobinec; po roce 1945 mateřská školka.

Na čas zde mělo umístěno své sbírky městské muzeum s výstavní síní v dolní části budovy. Byla tu rovněž pobočka okresní knihovny.

Od roku 1973 začala budova sloužit opět svému účelu. Byl zde výtvarný obor Lidové školy umění, a to až do té doby,než byl přestěhován do nově postavené moderní budovy na sídlišti Severní město.

Dětem, jejich výchově a vzdělání tato budova slouží dál. Od roku 1993 je zde Soukromá základní škola výtvarných umění (dnes Základní umělecká škola Karmel).

Vnější vzhled budovy

Základ budovy byl čtvercového půdorysu (strana čtverce byla asi poloviční než je šířka dnešní budovy) a byla o mnoho nižší. Ukázalo se to při velké opravě fasády, po odkrytí bylo zdivo původní odlišné od zdiva zbylého. Kamenný oblouk sloužil zřejmě jako vchod do budovy.

V době bratrské byla budova s kamenným obloukem pokryta sgrafity s motivy postav po celé šířce ve dvou pásech nad sebou. Měla to být nejkrásnější sgrafitová výzdoba ve městě. Částečně byla zničena po vyhnání českých bratrů ze země po roce 1620.

Při barokní přestavbě byla zbylá sgrafita zakryta. Průčelní stranu mezi okny nově zdobil freskový obraz z roku 1785, obklopený štukovým rámem. Byl tam zobrazen sv. Josef Kalasánský, zakladatel řádu Zbožných škol, jak přijímá dítky oblečené v krojích 18. století a k nim se v oblacích sklání Madona. Freska byla zničena povětrnostními vlivy a při poslední opravě omítky již nebyla takřka znatelná. Rám byl sejmut a vzhledem i k nově objeveným vzácným sgrafitům nebyl znovu osazen.

Na čelní stěně je latinský nápis s chronogramem, který označuje letopočet této barokní přestavby - 1786. Český překlad zní : „Po jasných vítězstvích nad Pikardem je zde sídlo a škola považováno za posvátné a prospěšné. Toto obydlí má vyhnaný Pikard v paměti, který Apollo opěvoval vždy jako posvátné a oblíbené školy.“

Na prostranství před tímto průčelím stála pískovcová socha sv. Anny, kterak učí z knihy Pannu Marii. Socha byla jednou z nejlepších ze sochařské dílny kosmonoských Jelínků. Nyní je zde umístěna kopie. Původní socha byla vlivem kyselých dešťů značně poničena a rozpadala se, po restaurování bude uložena do lapidária v kostele sv. Havla.

Na podstavci je latinský nápis Ex voto.

Mezi budovou a zdí kostela sv. Bonaventury stála brána, která byla zbořena kolem roku 1901 / při stavbě nové budovy biskupského konviktu a rozšiřování uličky/.

Poslední velká oprava střechy a fasády byla provedena v roce 1995. Stav odráží klasicistní přestavbu z roku 1784, byly ponechány odkryty původní kamenný oblouk /vjezdový portál/ a fragmenty sgrafitové výzdoby původního renesančního domu.

Budova je pro svůj význam chráněnou kulturní památkou .